Potetovaná zdravotní sestra. Problém?

marketaJe tetování stále překážkou při volbě povolání nebo hledání pracovních pozic? A co zdravotnictví, akceptuje na svých pozicích tetování a piercing? Na to jsem se zeptala Markéty /21/, která pracuje jako zdravotní sestra v pražské nemocnici Motol a pyšní se řadou tetování a piercingů. Dozvíte se jaké má tetování nebo jiné modifikace a jestli je to pro její kolegy problém, ale také co si myslí o tetování obecně.

Jiné Teritorium: Ahoj Markéto, předem bych ti ráda poděkovala, že jsi přišla. Koukám, kérka přímo na hrudníku, kde jinde máš ještě tetování?
Markéta: Ještě mám paži, bok a stehna. Teď mi nově přibylo tetování na solaru, to je nad pupkem. Jinak mám už jen piercingy v obličeji a tunely v uších.

JT: Teď přijde asi trochu očekávaná otázka. V kolika letech sis pořídila první kérku a která to byla?
M: No, moji rodiče jsou velmi konzervativní a tak moje první tetování bylo až v 19ti. Je to ptáček uprostřed hrudníku.

JT: Co ve škole? Koukali na tebe učitelé jinak než na ostatní spolužáky? Přeci jenom by tam mohli být určité předsudky. Měla jsi s tím někdy problém?
M: Měla jsem veliké problémy. Byla jsem na zdrávce a tam je to zakázaný, mít tetování na viditelných místech. Takže mi bylo docela rázně naznačováno, ať zakrývám nejen tetování ale i ostatní modifikace. Dokonce jsem často musela kvůli tomu za ředitelkou. Takhle, když se na mě dívali tak byli nepříjemní, ale když jsme spolu pak promluvili třeba u zkoušení a viděli, že něco v té hlavě mám, dokážu to kompenzovat svýma znalostma, tak už mě potom brali normálně. Ale tak jasně, poslouchala jsem řeči typu, co s tím budu dělat, až budu starší, nebo jestli to nevadí rodičům doma. Musím říct, že mě to hodně zbrzdilo v dalším vývoji.

JT: Měla jsi s hledáním práce problém právě proto, že máš tetování?

[…]

JT: Když vynecháme ty, kteří nemají tetování a modifikace rádi, reagoval na tebe někdo třeba ze starších kolegů výrazně dobře a chválil ti kérky?
M: Určitě. Dokonce se mi stalo, že primář při vizitě řekl jedné starší kolegyni, že by se mohla potetovat a mohla by si něco udělat s vlasama, ať to není takový smutný. To řekl náš, 60. letý primář! Samozřejmě že jsem to vzala jako vtip, ale říkal to dost vážně. Tak jsem mu řekla, ať se nebojí, že se potetuju za celý oddělení. Bylo mi ale řečeno od vrchní sestry, že pokud budu pokračovat s tím rukávem, že mě vyhodí. Tak jsem ten rukáv musela přerušit a končí mi tam kde uniforma.

JT: Teď trochu obecně. Proč se podle tebe lidé tetují? Vyjadřují se tím, berou to jako módu? Je to póza, nebo upřímnost?
M: Dělají to proto, že to milují a má to pro ně osobní význam. Jsou ale i takový, který to někde viděli a tak to musí hned mít taky. Ale těm jednou dojde, že to byla neuvážená chyba. Snad je víc lidí, kterým to jde ze srdce. Doufám

text Anett
[Zkráceno. Více čtěte v tištěném vydání – 4.číslo | leden 2013]

This entry was posted in PORTRÉT and tagged , . Bookmark the permalink.