Hitomi Kanehara „Snakes and Earrings“

HRA S BOHEM, HRA NA BOHA…

2349700-aiv2Název: Hebi ni piasu
Režisér: Yukio Ninagawa
Hrají: Yuriko Yoshitaka, Kengo Kora, Arata, Tatsuya Fujiwara, Shun Oguri, Toshiaki Karasawa.
Žánr: drama
Země: Japonsko
Rok: 2008

Hitomi Kanehara (nar. 1983) je moderní japonská spisovatelka. Její debutní kniha Hadi a náušnice (2003) se prakticky ihned stal kultovním literárním hitem, který byl vydán miliónovým nákladem. Dílo dostalo vysoké ocenění kritiků a také bylo oceněno prestižní japonskou cenou Riunoske Akutagavy. V roce 2008 se na motivy knihy vydal do světa film režiséra Ninagary, známého svými pracemi Masho no natsu (1981), Ao no Honō (2003), Warau lemon (2004).

Hadi a náušnice popisují příběh tří mladých lidí, kteří se snaží najít sami sebe v davu moderního Tokia. Přání dostat se z uzavřeného kruhu, zaměnit iluzi s realitou a zahrát si na boha naplněju život nějakým smyslem.

6Jak v knižní předloze, tak i ve filmu je středobodem všeho klasický milostný trojúhelník. Devatenáctiletá Lui, která se již stihla unavit životem, se seznamuje v jednom z tokijských klubů s Amou, klukem s pořádnou pálkou piercingů, rozdvojeným jazykem a tetováním draka. Postupně se před hrdinkou otevírá úplně jiný svět, svět nejodvážnějších a nejbizarnějších tělesných modifikací, kde není prostor pro žádná známá tabu, rovněž pro sexuální či morální mantinely. Proniká stále hlouběji a hlouběji do neformální subkultury a nakonec se Lui mění, nechává si propíchnout uši, dělá si tetování a split jazyka, spí s kamarádem svého přítele, zaplňuje tak bílá místa svého života tvrdým sexem a elementy sado-masochistické estetiky.

Snakes-and-Earrings-photo-08V knize najdeme docela málo „akce a dobrodružství“, větší část příběhu plní dialogy hrdinů, ve kterých se snaží najít odpovědi na otázky, které je trápí: má člověk právo na to, aby mohl měnit své tělo dle své představy, či to může jen Bůh? Jakou cenu je nutno zaplatit, aby člověk vynikl nad šedou masu? A je to vůbec nutné nad ní vynikat, jestli je všemu souzen jednou prach a popel? Pokud se na film díváme poprvé, můžeme nabýt dojmu, že film buď zahlazuje ostré hrany knihy, nepohrouží se do všech aspektů problematiky originálního textu a právě proto vypadá ve srovnání s knižním příběhem téměř „jemně a hladce“.

Ovšem právě během realizace tohoto projektu se tvůrčímu týmu podařilo najít své vlastní nestandartní umělecké praktiky, které jsou podtrženy například zvukovým podkladem, zajímavou barevnou sémantikou a také organizací životního prostoru postav.

Dobrý výběr herců umožnil rozevřít specifika charakterů každého hrdiny snímku. Lui, Ama i Shiba-san si během celého filmu zkoušejí různé masky, každá z nich je svým způsobem zajímavá, ale není schopna předat celkovou podstatu postavy. Hrdinové existují v karnevalové, převrácené rovině existence, kde je možno žít s člověkem a přitom o něm nic nevědět, kde dívka nedostává květiny, ale ve rvačce vymlácené zuby protivníka, kde sex zaměňuje lásku, kde jen bolest dokáže oživit plytkost života.

Dílo Hadi a náušnice je především zajímavé z pohledu sociologie a psychologie. Jasný obraz neformální mládeže rebelující proti všednosti a tradicionalitě života může nám buď imponovat nebo nás šokovat, ale určitě nemůže nikoho nechat chladným.

text Swietłana Pawlienko
[2.číslo | listopad 2012]

This entry was posted in KINO and tagged , , . Bookmark the permalink.