Grave Digger: Kopáči historie

grave diggerJaká je základní tématika textů typických heavy-metalových kapel? Očekávaná odpověď nikoho ze židle nezvedá: pivo, holky, motorky a další konstruktivní radosti života. Ovšem pak přišli na scénu krutí němečtí hoši, kterým bylo v kožených kalhotách najednou těsno, tak je vyměnili za vzdušné skotské kilty, z motorek přesedlali na koně a v textech začali vyzdvihovat konání hrdinů z dávno minulých dob. Tak byl položen základní kámen stylu „history metalu“, jehož nejznámějšími představiteli jsou právě Grave Digger.

Hned je třeba říci, že skupina si vybrala dostatečně trefný název, protože sama idea „vykopávání hrobů“ je vlastně přesně to, čím se zabývají renomovaní vědci z oblasti historie a archeologie. Ovšem k samotnému konceptu hudby se skupina musela prokousávat. Stejně jako mnohá jiná uskupení vznikající na začátku 80. Let se Grave Digger spokojili s obyčejným heavy, které trefně doplňovali občasným speed metalem. Lyrika byla tehdy ještě daleko od jejich dnešního historizujícího pojetí, většinou převážela témata ohledně dominance kůže, řetězů a mocného metalu. I když, kdo ví? Třeba se za sto či dvě stě let budou i taková témata v metalu považovat za historická…? V albech tohoto období byl již velmi dobře patrný osobitý švihácký styl skupiny, hlavně chytlavé a silné instrumentální části a chraplavý, leč zvučný hlas Chrise Boltendahla, který tolik připomíná hlas Uda Dirkschneidera (Accept, UDO). Bohužel se ale kapela pevně ukotvit na metalové scéně 80. let nemohla a po propadáku alba Stronger Than Ever z roku 86, které bylo vydáno s krátkodobě změněným názvem kapely (Digger), se uskupení hudebníků rozpadlo téměř na dlouhých 7 let,…

grave digger…aby se opět vrátilo v roce 1993 a s pořádným ohňostrojem rozčeřilo poněkud zapšklou scénu metalu mocnými rify a výbornou kvalitou nahrávek CD s názvem „The Reaper“, tedy „Žnec“. Další dvě alba Symphony of Death a Heart of Darkness pokračují v linii mocného a agresivního speed metalu a v roce 1996 byl položen základ ducha kapely, jak ji známe dnes – na svět přišlo album, které se úzce dotýkalo tématu historických událostí Skotska, „Tunes Of War“.

Toto album bylo velmi zvučné, jen v Evropě bylo prodáno několik set tisíc exemplářů, a za „pravdivý popis dějin Skotska“ byla kapela přijata za čestné členy do opravdového skotského klanu Kavanagh.

[…]

V roce 2000 ze skupiny odešel Uwe Lulis, který se dal dohromady s Tomi Göttlich, basákem, který odešel v roce 1997, a založili spolu podobný historický projekt s názvem Rebellion (v budoucnu se budeme tomuto projektu v JT věnovat blíže).

Další příběh Grave Digger se odvíjel velmi dobře – hudba znatelně těžkne každým novým albem a lyrika se dotýká stále zajímavějších historických témat. Pouze jednou se hudebníci odklonili od tohoto zavedeného a oblíbeného konceptu, a to albem z roku 2001 „The Greve Digger“, ve kterém byla snaha vrátit na chvíli projekt do dob „kůže a řetězů“ devadesátých, tedy do dob druhého zrodu kapely.

I když se skupina nestala tak populární jako její starší bratříčci osmdesátých Iron Maiden či Manowar, dostat se na status klasiky svého žánru se pánům z Grave Digger rozhodně povedlo. Zatím nejaktuálnější album „Clash Of The Gods“ vzniklé v roce 2012 nám opět připomnělo, že téma je ještě nevyčerpané a stále oblíbené (tématem se zabývají třeba již zmínění Rebellion, kteří zplodili celou trilogii věnované severské mytologii).

text Anantes
[Zkráceno. Více čtěte v tištěném vydání – 4.číslo | leden 2013]

This entry was posted in HUDBA, RECENZE and tagged , , , , . Bookmark the permalink.