Andre Matos – Metalový brazilský slavík

andrematosBrazílie je zemí mnoha kontrastů; extrémní chudoba versus přebujelá extravagantnost luxusu, hluboké deštné pralesy kontra zástavba, poplatná trendům západní civilizace. Svárlivá pomezí protikladů jsou živnou půdou pro názorové proudy, ideály promítající se do umění. Obrázek vydá za tisíce slov, hudba je náhradou kaleidoskopu. Jednou z předních, nepříliš známých osobností brazilského metalu se stal již na konci 80. let Andre Matos, stylově se neshodující se známější Sepulturou.

Těžko soudit, proč bylo Andremu krom zlata v hrdle do osudu vetkáno „pravidlo tří“, jakési stigma, táhnoucí se Matosovou kariérou jako rudá nit. Jedna z vůdčích rockových osobností lusofonní části Latinské Ameriky se narodila 14. 8. 1971 v Sao Paulu. Hudbě se André věnoval od dětských let, především ve hře na klavír – pravděpodobně zde se zrodila jeho celoživotní vášeň pro vážnou hudbu. Jedno hudební odvětví však mělo k jeho srdci blíže – žánr charakterizovaný dlouhými vlasy, agresivními bicími a rychlými prsty kytaristů; skrze metal se měl Matos stát uznávaným zpěvákem a skladatelem, vyprodávajícím rozlehlé haly.

[…]

Na sklonku roku 1991 Matos spoluzakládá formaci zvanou Angra, s níž natočí tři dýněmi inspirované desky, střihnuté různými vlivy. „Angels Cry“ pokračuje ve šlépějích osudového divadla, druhé album („Holy Land„) zase nachází studnu inspirace v tropické džungli; nejpozději na této desce se projevuje Andreho umu tvořit „komplexně jednoduché“ kompozice („Carolina IV„). V mezičase se Andre účastní konkurzu na nového zpěváka Iron Maiden – a spolu s Jamesem LaBriem (Dream Theater) a Blazem Bayleym se ocitne ve finálové trojici; leč těžko zkousnutelná představa „mávání britskou vlajkou Brazilcem“ v mysli Stevea Harrise určí další osud železné panny. Třetí album Angry („Fireworks„) vychází roku 1998 a je labutí písní klasické sestavy; ke kovovému ohňostroji přispěje Matos především úvodní „Wings of Reality“ a sladkobolnou „Lisbon“ a následně se se skupinou rozchází.

Počátek milénia zastihuje jihoamerického slavíka v plném pracovním vytížení. Andre se stává jedním z hlasů německého projektu Avantasia, metalové opery, na níž se podílí staré známé produkční duo Paeth – Rodenberg. Spolu s Paethem se Matos podepisuje i pod album „Virgo“ stejnojmenného projektu, inspirovaného progresivním rockem. Pod hlavičkou nové skupiny Shaman vydává dvě desky – „Ritual“ a „Reason“, jsou směsicí moderního power metalu s world music, šmrncnuté symfonickým podmazem. Kapela ale prochází tvůrčí deziluzí a po několika letech ukončuje činnost.

Andre-MatosRozpad dalšího souboru vyvrcholí rozhodnutím rozjet sólovou dráhu – Debut „Time to Be Free“ vychází roku 2007 a je návratem k orchestrálním postupům („Letting Go„, „A New Moonlight„). Propagace desky zasáhne několika koncerty i Českou republiku, ale díky počtu účastníků třeba na pražské akci jde spíše o zvěstování vlastní existence v soluňském stylu. Další deska („Mentalize„), okována těžkými řetězy se pohybuje v mantinelech známých Matosových postupů. Pomocnou ruku nabízí roku 2010 Timo Tolkki (ex-Stratovarius) v podobě účasti v superskupině Symfonia. Nevyzpytatelnost Tolkkiho mysli ovšem předurčí kapele osud jepičího života a po roce je tak položkou historie. Matos, opět sám za sebe, vydal letos třetí sólovku „The Turn of the Lights“ a po letech spojil své síly s Viper. Dočkáme se ho po opět i v našich končinách?

text Tomáš Soukup
[Zkráceno. Více čtěte v tištěném vydání – 6.číslo | březen 2013]

This entry was posted in HUDBA, PROFIL and tagged , , , , , . Bookmark the permalink.